Astma bronchiale

Obsah článku:

Astma a jeho projevy

Astma bronchiale je chronické onemocnění dýchacích cest obvykle na zánětlivém podkladě charakterizované bronchiální hyperreaktivitou („přecitlivělostí dýchacích cest“).

Při astmatu dochází ke stažení svalů a otoku sliznic, které vede k zúžení dýchacích cest (obstrukci). Na rozdíl od pacientů s chronickou obstrukční nemocí (CHOPN) je u astmatu tato obstrukce obvykle vratná (reverzibilní).

Zúžení dýchacích cest vede k prudkému nárůstu odporu, který výrazně znesnadňuje dýchání, což pacient pocitově vnímá jako dušnost. Toto zúžení může vést i k akustickým projevům, kterým říkáme pískoty. Nárůst odporu v dýchacích cestách vede k přetěžování dýchacích svalů (např. mezižeberní svaly, bránice aj.), které pacient může vnímat jako bolesti na hrudi.

Zánět, který je podkladem astmatu, způsobuje zvýšenou hlenotvorbu a dráždění tusigenních receptorů, což může vést ke kašli.

Při roky trvajícím (neléčeném) zánětu může docházet k vytvoření vrstvy vaziva a/nebo zbytnění hladké svaloviny pod sliznicí, což vede nevratnému a trvalému zúžení dýchacích cest (na které žádné léky pak již nezabírají). Proto je potlačování zánětu (i v době, kdy se pacient cítí dobře) základním kamenem léčby astmatu.

Zhoršení v rámci astmatu označujeme jako astmatický záchvat (ataku, exacerbaci). Může přicházet náhle nebo postupně. Může mít zjevnou vyvolávající příčinu (např. infekci či kouř) nebo může přicházet i bez zjevného důvodu.

V dobách, kdy nebyla dostupná léčba, se na astma často umíralo. S rozvojem medicíny počet úmrtí velmi výrazně klesl, ale je nutné mít na paměti, že i v dnešní době může pacient na astma zemřít, proto je zcela zásadní vždy mít u sebe svůj úlevový lék a dodržovat pravidelnou léčbu.

Výskyt astmatu

V české populaci obecně je prevalence astmatu 8% (tzn. že v ČR je cca 850.000 astmatiků). V dětské populaci se prevalence pohybuje dokonce až kolem 14 %  zdroj !

I když je v populaci tolik astmatiků, neznamená to, že všichni mají stejné projevy a stejnou léčbu. Astma proto dělíme dle různých hledisek. V následujících odstavcích se můžete dozvědět něco málo o těchto děleních, což Vám může aspoň trochu vysvětlit ty cizí pojmy, které často vidíte v lékařských zprávách od svých alergologů.

Dělení dle tíže

Je nejsnáze pochopitelné pro pacienta. Proto myslím, že nepotřebuje další komentář:

  • intermitentní („občasné“) astma,
  • lehké astma,
  • středně těžké astma,
  • těžké astma.

Dělení dle léčby

Jedná se o nejzásadnější dělení pro lékaře. Užíváme pro něj 5 stupňů podle Globální iniciativy pro astma (GINA).

Při léčbě astmatu se snažíme najít tu nejslabší léčbu, která ještě udrží pacienta pod kontrolu. Podle toho, jak moc silná tato léčba musí být, pacienta přiřazujeme do příslušného stupně.

GINA 1 vyžadují jen minimální léčbu pouze při občasných potížích. GINA 5 jsou nejtěžší pacienti vyžadující pravidelné užívání vysokých dávek různých kombinací léků, nebo dokonce potřebují biologickou léčbu.

Dělení dle fenotypu

Fenotyp je soubor pozorovatelných vlastností a znaků. Členění dle fenotypu je tedy členění do skupin, které jsou charakterizovány něčím společným.

Existuje mnoho fenotypů astmatu, tady nastíním jen ty nejběžněji používané:

  • alergické x nealergické – dle vyvolávající příčiny,
  • eozinofilní (Th2-high) x neutrofilní (Th2-low) – dle typu zánětu a převládajících buněk,
  • jiné fenotypy (např. astma s pozdním nástupem, astma s perzistující obstrukcí, astma s obezitou).

Členění dle fenotypu pro lékaře nabírá na důležitosti se stoupající tíží a léčbou astmatu. Umožňuje nám totiž zvolit ten správný lék pro konkrétního pacienta a do určité míry tak léčbu „ušít na míru“.